Náš druhý běh lt.strela, OdSkok na Střelu 2018 skončil. Byl to tábor vyjimečný počasím. Domníval jsem se, že se počasí v polovině léta změní. Nezměnilo. A tak jsme denně po celý tábor byli vystaveni teplotám okolo 30°C. Zvládli jsme to. V údolí kolem řeky Střely jsou i stinná místa a přímo z řeky jde příjemný chládek. Program letošního tábora byl tomuto počasí přízpůsobený. Děti zlobí pokud se nudí. Myslím, že moc nezlobily. Celotáborová hra Klíče Rohrerova mlýna podle našeho sportovního vedoucího Randála, děti zaujala. Hledaly cryptexy a zprávy, klíče a kódy ke cryptexům, aby nakonec zjistily, že pokud chtějí odemknout bednu se třemi klíči, musí se všichni spojit. A hlavně tu bednu nalézt. Což nám zabralo většinu tábora.

Jiná hra, Pilot (kterou jsem si dovolil vymyslet) posílala děti na záchranou misi po ostrově a nalézt ztroskotaného pilota letadla podle vysílačky a donést pokud možno živého do tábora. Tu děti hrály třikrát a vrcholná akce byla, když celý tábor hledal pilota Randála, který visel za padákové šňůry ze stromu. Nebyl jsem u toho, ale vypadalo to prý velmi dobře.

Naše oddílové vedoucí hrály i noční hru Šifra a mnoho a mnoho jiných her. Pomocí jim určitě byl Aleš Sandy Novák, který přijel s perfektně připraveným závodem hlídek, kde i malý prcek mohl svoji šikovností poslat svoji hlídku vpřed. Děti si hlídky stavěly samy, tedy obsazení hlídek: velký kluk, velká holka a dva malí. Aleši děkujeme!

Překvapení pro děti byl příjezd Josefa a Markéty Králových, kteří přivezli dva koně a povoz. Bylo to trošičku logisticky náročné, pomohl nám hodně Pavel Frajman s odvozem kočáru, bez něho by to bylo nemožné ale za ten zážitek to stálo. A tak jsme putovali k nejbližšímu rybníku Ratibořskému pěšky i koňmo, střídavě jak cesta dovolila. Sedět na povoze, slyšet kopyta a zvonit postroje koní a hrkot kol je myslím zážitek z kategorie De luxe a přesně spadá do našich představ o prázdninách. Kdo to dneska má? Následovalo mytí koní a povozu přímo v rybníku. Ratibořský rybník, je nebesák a je to podle mne jeden z nejkrásnějších rybníků v čechách. Pepo a Markéto děkujeme! (Oba dělají týdenní tábory na své Tvrzi Libušín, pro děti se zájmem o koně a tyto vřele doporučujeme!)

Hru Mokré tričko, jsem přiznávám okoukal z tábora na Manětínském potoce. Byla přijata s okamžitým pochopením pro věc a běhána a ždímána s nadšením.

Nevím na co si mám ještě vzpomenout. Na Vemínko lesní moudrosti. Na Bobříka odvahy. Na déšť který nakonec přišel.

Kuchaři vařili co jim síly stačily a věřte že teplota v kuchyni je jen pro otrlé. Manželé Šeflovi a Nikolu jen tak něco neporazí. Ale bylo to na doraz, s tím teplem. Děti tradičně od třetího dne tábora snědí všechno. Ze zbytků krmíme v Sovoluskách prasátko ale myslím, že letos moc nepřibralo.

Letos se nám nabídly čtyři mladé holky, praktikantky, že chtějí jet s námi. A to sice tři Katky a jedna Bára. Tři z čech a jedna z německa. Je to radost vidět denně mládí jak dovádí s dětmi a baví je to. Nikdy jsem od nich neslyšel žádné: nemůžu, nemám čas a podobně. Děvčata děkujeme a doufáme že se příští rok uvidíme, což určitě očekává i náš skvělý praktikant Lukáš, který se mezi vámi cítil výborně.

Nevím jak je to na jiných táborech ale docházím k názoru že sehnat muže na tábor je velmi těžké. A tak na táboře jsou většinou ženy. Ovšem jsou to ženy který by každý bojovník bral do týmu. Prostě je období žen, silných žen. Některé situace by myslím ani běžný muž nezvládl. Oni ví, o čem mluvím. Mají trpělivost, mají respekt. Chtějí věci rozumět a udělat všechno proto aby vše dobře dopadlo. Dnes muži nejsou. Na nejtěžším místě na táboře, což je oddílový vedoucí, jsou ženy. A tak naše ženy chodí na ryby, vážou uzly, perou věci k vyprání (bez komentáře), střílí ze vzduchovek, chodí sami jako poslední pro podepsaný list Bobříka odvahy na hřbitov, spí pod širákem, myjí se ve studené vodě (většinou), plavou, běhají, tahají barely s vodou, vydávají mírné tresty a hladí. U toho se usmívají a vypadají dobře. Pokud se neusmívají, jsou schopny vysvětlit proč. Tak že milé ženy, Radko, Darino, Lucko a Gábino, děkujeme moc, nebylo toho málo.

Jestli zbude čas, uděláme přes zimu film a dáme Vám o něm vědět. Těšte se. My se také těšíme.

Karel Pazderka